Hlavní informace

V České republice je postaráno o děti, které z nejrůznějších příčin tráví celé nebo část svého dětství v dětských domovech mimo svou rodinu, která z nejrůznějších příčin neplní svou roli, nebo přestala existovat. Ať už je osud těchto dětí jakkoliv smutný, možná až tragický, dá se konstatovat, že je o ně relativně dobře postaráno, a to zejména po stránce materiální. Řada dětí se dostane i do nových rodin a dojde-li ke vzájemnému porozumění mezi dítětem a osvojiteli či pěstouny, znamená to nabytí nových rodinných jistot a nalezení rodinného štěstí jak pro dítě samotné, tak i pro náhradní rodiče. Toto je však ta pozitivní alternativa životních cest dětí z dětských domovů.

Většina dětí se náhradní rodiny v průběhu života stráveného v dětském domově nedočká a zůstává tamějším obyvatelem až do své dospělosti. Dříve nebo později však musí dětský domov opustit a vejít do reality běžného dospělého života. V mnoha případech je to ale pro takového mladého člověka vstup do neznáma. Dítě vyrůstající v běžné rodině je s reáliemi života průběžně seznamováno celé své dětství a jeho integrace do dospělého života je plynulá. Takové dítě je více méně pro život a připraveno. Co však dítě z dětského domova, které je celý svůj život vedeno řádem, je organizováno od budíčku do večerky a jeho společenské postavení bývá díky různým předsudkům, oprávněným i méně oprávněným okolnostem, na velmi nízké úrovni. Od takového člověka se očekává a vyžaduje mnohem více, než kdy může nabídnout, jakkoliv by chtěl. Přitom nejde o jeho schopnosti, ale o nastavení obecných pravidel. Společnost vyžaduje, aby se mladí lidé obecně stavěli k životu odpovědně a „dospěle“, avšak nejvíce je to vyžadováno po lidech, kteří za celý svůj život neměli příležitost k samostatnému rozhodování a zodpovědnosti se naučit. Příprava pro opuštění dětského domova je také mnohdy diskutabilní a záleží na možnostech, vůli a úrovni jednotlivých dětských domovů do jaké míry se fakticky na takové přípravě podílí. Pravdou však zůstává, že mladý člověk opouštějící svou jedinou životní jistotu poskytovanou dětským domovem je právě o tuto jistotu připraven a i přes síť sociálních úřadů a státních orgánů zůstává ve světě neznáma sám a více či méně bezradný.

Nejpalčivějšími problémy pro mladého člověka jsou otázky bydlení a zaměstnání. Jde tedy o otázky existenční, jejichž řešení je náročné pro každého, natož pro člověka, který byl celý dosavadní život odtržen od reality a je nepřipravený takové a jiné problémy řešit. Mnohdy si neví rady ani se základními věcmi, jako je hospodaření s penězi, znalost práv a povinností apod. A často se tedy stává, že se takový člověk uchýlí ke společensky a morálně nepřijatelným a někdy k nelegálním praktikám, které jsou pro něho možná pohodlnější a dostupnější, vnímá je jako náhražku ztracených jistot a nalezení své identity. Není to omluva pro takové chování, je to prostá skutečnost. Po období, kdy je vnímán jako dítě z dětského domova, a je mu proto přiřčena nálepka jakési asociální existence, nastává tak období, kdy je společností označen za osobu provinilou, společensky nepřizpůsobivou a tudíž odsouzeníhodnou. To je zase pohodlnější přístup pro společnost (bráno obecně). Samozřejmě nelze tvrdit, že výše popisované skutečnosti jsou pravidlem a za všech okolností se dějí. Pravdou však zůstává, že jde o jevy časté. Klade-li si občanské sdružení CESTA DO ŽIVOTA za cíl pomoci mladým lidem opouštějící díky svému věku dětské domovy, pak si musí tyto skutečnosti uvědomit a analyzovat je, aby konkrétní pomoc byla včasná a efektivní. Spoluprací s dětskými domovy budeme vždy rok dopředu znát počet odcházejících dětí, u kterých je předpoklad, že budou potřebovat vydatnou pomoc z naší strany. Budeme tyto děti oslovovat a budeme připravovat a aktualizovat účelné a smysluplné programy pomoci.

Naše sdružení však není zaměřeno pouze a jedině na tuto skupinu osob, ale i na všechny ostatní lidi, kteří se ocitnou v nouzi, ať z důvodů sociálních, zdravotních či jiných. Jakkoliv je ústředním tématem činnosti sdružení pomoc mladým lidem z dětských domovů, řešíme i otázky spojené s hledáním možností účelné pomoci i ostatním sociálně nebo zdravotně znevýhodněným osobám. Je snahou sdružení využívat k tomu všech dostupných možností a prostředků.

Jde dále o lidi z různých ústavů a zařízení a o lidi v nouzi obecně, o zdravotně postižené osoby, o lidi s nutností azylu, o oběti domácího násilí, o tělesně postižené atd.. Naše sdružení nemá v úmyslu nadále společensky i jinak izolovat tyto skupiny lidí, proto je naše politika poněkud odlišná od poslání klasických domů na půli cesty, azylových domů či ubytoven. Tam se sice s lidmi mnohdy i pracuje a často je tato činnost na vysoké úrovni, je jim na nějakou dobu poskytnuto ubytování, avšak jakkoliv jsou tato zařízení prospěšná, svou kapacitou ani programem většinou nepostihují celou faktickou šíři problému. Občanské sdružení CESTA DO ŽIVOTA má pojetí pomoci těmto lidem poněkud odlišné. Nejde pouze o poskytnutí přechodného ubytování. Vedle běžného seznamování s praktickými dovednostmi a znalostmi chceme nabídnou skutečné setkávání se s životem prostřednictvím běžných starších a zkušenějších lidí s různých jiných sociálních skupin. Samozřejmě nepodceňujeme školitelský způsob předávání informací a určitě jej hodláme uplatnit také, ale poskytnutí dalšího kroku, kdy se setká mladá generace s tou starší, moudřejší a životně zkušenější vnímáme jako důležitý posun v dosavadním způsobu pomoci. Tak tomu je i při sbližování lidí s problémy různého charakteru. Je třeba ukázat skutečný život a nezaměňovat jej s iluzorními představami. Je třeba zvolit individuální přístupy tam, kde je jejich volba vhodná a je rovněž třeba zainteresovat nejen úředníky a instituce, ale i běžné lidi, spoluobčany, aby byl poskytnut prostor pro pomoc potřebným lidem, kteří potřebují nalézt ve společnosti a v životě své místo. Zároveň si všichni zúčastnění touto integrací uvědomí a pochopí, že nejen oni sami mají svůj problém, že v jejich blízkosti žijí i lidé s jinými problémy, že jsou i jiné životy, jiné hodnoty. Jak je na jedné straně podpora izolace různě postižených či znevýhodněných lidí, či osob se zdravotním handicapem nemorální a nevhodná, je nutné si zároveň uvědomit, že i tito lidé mají své životy, své touhy a přání a díky svým handicapům nejsou sami schopni plnohodnotný život naplnit. Proto potřebují vytvořit podmínky, které jim zajistí možnost nastoupit cestu do života.

Naším cílem není rozšířit členskou základnu o pasivní členy sdružení, kteří by tak mohli za několik desítek korun uspokojovat své vlastní pocity, že dělají „maximum“ pro veřejně prospěšnou věc. Samozřejmě by takové členské příspěvky znamenaly jistou finanční pomoc, ale zájem sdružení není jen sbírat finanční prostředky pro uskutečňování a naplňování cílů sdružení, ale zejména jde o hledání aktivních cest k naplnění skutečných cílů sdružení, a to za využití všech dostupných možností.

Proto se sdružení bude soustředit na spolupráci s odborníky, hledání a prosazování pomoci jak finanční a materiální, tak i pedagogické, sociální a společenské, lékařské a v případě potřeby i dalších odborností. Půjde i o poskytování morální podpory a pomoci.

Občanské sdružení bude vytvářet podmínky pro naplnění účelu, smyslu a cílů sdružení, kterými jsou zejména hledání a využívání všech možností pomoci mladým lidem z dětských domovů, lidem v nouzi, zdravotně handicapovaným, obětem domácího násilí a ostatním skupinám a jednotlivcům vyžadující pozornost, péči a pomoc. Půjde o projekty umožňující zajištění možností při pomoci s bydlením, zaměstnáním a s vypořádáváním se s dalšími běžnými aspekty života podle charakteru jejich postižení a s důsledky svého znevýhodnění. Pro tyto účely bude sdružení zajišťovat finanční a materiální pomoc realizací vlastních aktivit, např. pořádáním soutěží, sbírek, kulturních, společenských, sportovních, aj. akcí. Podle potřeby je možné zajistit síť dobrovolných i placených spolupracovníků, koordinaci jejich činnosti, využívání marketingových a komerčních strategií. Jedině tak bude možné smysluplně naplnit cíle sdružení.

Cíle sdružení jsou v zásadě:

Činnost sdružení předpokládá aktivní zapojení svých členů a spolupracovníků do realizace programu, spolupráci se státními i nestátními institucemi, ale i kladný přístup samotných mladých lidí opouštějících dětské domovy a ostatních skupin a osob, který musí být podmínkou pro zapojení do programu sdružení.

Sdružení bude tedy vyvíjet takovou činnost, která bude nápomocna při integraci těchto lidí do běžného života, pomohla jim překonat všemožná úskalí a pomohla jim mimo jiné najít opravdové přátele či novou „rodinu“, lidi, kteří jim poskytnou zázemí, radu i přímou pomoc v tomto nelehkém období jejich života. Uvědomujeme si totiž, že největší problémy s sebou nese beznaděj způsobená osamocením a nezájmem okolí s předsudky.

Občanské sdružení CESTA DO ŽIVOTA, bude vytvářet a vyhledávat jednotlivé projekty za účelem naplnění cílů sdružení, bude tyto projekty realizovat, případně se na jejich realizaci bude podílet a bude podporovat aktivity, které jsou v souladu s činností sdružení.

 
Design downloaded from free website templates.